čtvrtek 27. prosince 2012

Nákusná deska- update po týdnu

Ahoj všem popatnácté,
tak je to týden, co mám tu destičku v puse. A musím uznat, že zlepšení určitě nastalo... Ale ne tak, jak bych si ho představovala. Stále nezním jako já. Slova s "č" a "š" je pořád peklo. Takový "boršč" nezní vůbec hezky :D Sice to už vyslovím a je mi i víceméně rozumět, ale stále zním jako bych měla logopedický problém. Snažím se pomalu artikulovat, aby to znělo líp. Když mluvím rychle, tak jak jsem to dělávala, nezní to moc hezky. Dokonce si v duchu představuji, co chci říct, a jak to zjednodušit, aby tam nebylo žádné č.

Nová rovnátka a destička mi před týdnem daly pořádně zabrat. Musela jsem opět používat ortodontický vosk a cpala jsem ho na téměř celá rovnátka a dokonce nahoře na patře na drátky vedoucí z destičky ke kotvení na šestce. Musím uznat, že oproti keramickým zámečkům, co mám nahoře, ty kovové mnohem víc škrábou ty první dny v ústech. Měla jsem odřený jazyk od destičky a spodní dáseň od rovnátek. Takže rozmluvit se pořádně, abych nešišlala, se mi už vůbec nechtělo, když to bylo ještě bolestivé.

Zpočátku mi bylo skutečně do breku kdykoliv jsem se slyšela. Později jsem se tomu musela sama smát. Co jiného mi zbývalo, když jsem zněla jako idiot :D Přes svátky jsem si užila rodiny a ti se snažili udržovat dekorum a nesmát se mi. Nejdřív jim to dalo zabrat, aby se mi nesmáli, a o den/ dva později už byli navyklí na můj debilní hlas. Prošla jsem si několika fázemi smiřování se s destičkou. Připomnělo mi to jeden výborný spot. Jedná se o žirafu, která se smiřuje se smrtí v pěti fázích (odkaz zde). Tím jsem si víceméně prošla taky, akorát jsem u toho všeho nadávání šišlala. Dokonce jsem se ve fázi odmítání málem domluvila sama se sebou, že si destičku vyndám sama, pokud se nenaučím do týdne mluvit jako mé staré já. Bohužel, destička není vyndavací. Vím přesně, jak je tam uchycená a myslím, že kdybych si ji vyndala, už jí tam nedokážu vrátit. Tak jsem od tohohle nápadu musela upustit. Bojím se jenom toho, že se s ní naučím hezky mluvit (nevím, za jak dlouho ještě, ale určitě to přijde?!), ale až mi jí sundají, budu zase šišlat a učit se znova mluvit jako mé původní já. Tak to vydržím ten měsíc a půl a pak, až mi jí vyndají, se budu dva týdny schovávat doma a budu se opět učit mluvit. Pro krásu se holt musí trpět... :D

A původní problém -jídlo- nakonec není takový děs. Jíst jsem se s tím naučila celkem rychle, přibližně do třetího dne. Naštěstí jsem si užila už i štědrovečerní klasiku. Nemůžu teda jíst moc tvrdá jídla, protože to nedokážu pořádně rozkousat, ale bramborový salát jsem dala bez problémů ;) Akorát mi to zase trvá dýl a pak následuje čištění, neboť jídlo se rádo schová za nákusnou destičku pro případ, že byste měli o něco později chuť na sváču :D Alespoň tohle teda není problém. Tak já se po novém roce opět ozvu s novinkami. Doufám, že tou dobou už budu zase mluvit jako já. Držte mi palce ;)

Vaše E_liška

středa 19. prosince 2012

Nákusná destička, dolní rovnátka

Ahoj všem počtrnácté,
tak mám dolní rovnátka a destičku na patře. Můžu nyní první den prohlásit, že nic horšího, než je ta nákusná destička, jsem nezažila... Šišlám jako důchodce s vyndanými zuby. Nebo jako dítko před návštěvou logopeda. Je mi trapně, když mám cokoliv říct. Ani jsem pořádně nedokázala poděkovat v ordinaci, ale ani nevím, za co bych děkovala. Asi jsem jim svým pokyvováním hlavou a svými debilními pokusy o mluvu přišla tak zoufalá, že mi byl nabídnut i bonbónek na cestu... Pošťačce (kterou jsem potkala dneska velice nerada) jsem odpovídala pouze jednoslovnými větami. Vymýšlím si v hlavě různé způsoby, jak se vyhnout jakékoliv konverzaci. Potkat cestou někoho známého, tak radši budu dělat, že ho neznám a uteču z místa činu :D

Ano, nákusná deska je zlo. Plně souhlasím se všemi těmi anonymními názory na netu. Jen jsem zvědavá, za jak dlouho (pokud vůbec) se s tím naučím plynule mluvit jako normální svéprávná osoba. Zatím mám pocit, že asi nikdy. Nedělá mi problém mluvení, jako takové. Když použiju jenom slova: 'Ahoj' a 'Fakt jo' tak to nikdo nepozná. Pokud ale přijde na řadu rozvitější věta s více jak pěti slovy obsahující š/ č/ ř/ c/ s, nastává pro moje uši peklo. Nemůžu sama sebe ani poslouchat :D. Slova jako 'stromeček' a 'dáreček' jsou pro mě aktuálně celkem tabu. Navíc se asi nenajím, protože destička je tam proto, abych nemohla dokousnout horními zuby před dolní= na nové zámečky. To zjednodušeně znamená, že ani jídlo, které strčím do úst, nedokážu rozkousnout, neboť se mi zuby k sobě pouze přiblíží :D

Nandávání dolních fixních rovnátek probíhalo celkem stejně, jako nandávání horních. Nejprve, po vyndání separačních gumiček, přišlo na řadu známé zkoušení kroužků na šestky. Opět to obsahovalo několik natlačených kroužků na šestku, které byly malé/ velké/ vysoké/ nízké a pak jejich násilné vytažení a ozkoušení dalšího kousku. Po najití těch správných kroužků na obě šestky, jsem dostala roztahováky rtů, způsobující obnažení zubů v posměšném úšklebku alá řehtající kůň. Takto jsem, položena na sedo-lehátku, přečkala omytí zubů sprškou vody, namazání jakýmsi čistidlem a vyfoukání zubů do sucha. Jako bonus jsem měla v ústech také odsávání, abych se v tom všem neutopila. Dostala jsem kroužky s lepidlem, tentokráte už naposledy natlačené na šestky. Následovalo nanesení lepidla na ostatní zuby, nandání zámečků a jejich osvícení modrým světýlkem pro zatvrdnutí lepidla. Dokonce už vím, jaké to bude, až mi budou rovnátka sundávat. Dva zámečky byly nalepeny nedostatečně rovně a tak jsem si vyzkoušela, jaké to je, když se zámečky odštípnou kleštičkami a pak se obrušují zuby od lepidla. Opět mi byly očištěny zbývající zuby a dodány zámečky na místa. Poté už jenom nandání drátku a zagumičkování každého zámečku.

Na závěr jsem bohužel dostala již dostatečně proklínanou nákusnou desku. Zaplatila jsem 7300,- (jenom za dolní fixy, jelikož destičku jsem si zaplatila již posledně dopředu) a domluvila jsem se na další návštěvu na začátku února (to je naplánováno už i sundání destičky, takže jí nebudu mít ani dva celé měsíce- UFFF!). Prozatím si doma čtu nahlas knihy, a doufám ve zlepšení tohoto naprosto zoufalého stavu. Budu psát, jakmile se to zlepší. A kdyby ne, tak do Února nepromluvím na veřejnosti ani slovo.

Vaše E_šišla :D

pátek 14. prosince 2012

Dolní čelist- den předem

Ahoj všem potřinácté,
mám opět nové zážitky... Byla jsem na separačních gumičkách pro dolní čelist. To je po pár hodinách největší možné peklo, jaké jsem kdy s rovnátky zažila. Opravdu. Pokud se člověk bojí žvýkat čerstvý rohlík, něco je špatně :D

Ale hezky po pořádku. Tahle návštěva byla kvůli fixním rovnátkům na dolní čelist. Bývá to den a déle před samotným nalepováním zámečků a skutečným nandáváním fixních rovnátek. Bohužel mi to teď vyšlo dost nepěkně, a to tak, že se separačními gumičkami budu muset přežít déle než minulých 24 hodin. O dost déle. Celkem mě to děsí. I minule už to nebylo k vydržení a to jsem šla hned druhý den na nandávání. Teď musím přežít celý prodloužený víkend. Mám připravené jogurty, kaše všech druhů (od bramborové po krupicovou) a tyčinky Flint (to je v podstatě strouhaný kokos slepený cukrem- doporučuji, je velmi měkká a dobrá a jako bonus je bílá, takže nejsou vidět zbytky s rovnátkách jako se stává např. u čokoládové tyčinky :D). Ale zpátky k mé dnešní návštěvě...

Přišla jsem, byl mi sundán řetízek (gumičky spojené v jeden celek) z horních rovnátek, pérka vedoucí ke šroubkům v dásni a bohužel jsem byla opět otiskována. Teda spíš moje horní čelist. Otisky nejsou tak děsivé, ale dle mé předchozí zkušenosti (viz. třetí odstavec tohoto článku o druhé náštěvě ortodoncie) zrovna patří ty horní otisky mezi horší. Tentokrát se to však doktorovi podařilo nějak lépe natlačit a tak se mi nedostala žádná část té hmoty do krku a tím pádem mi z toho ani nebylo tak špatně, jako posledně. Sestřička mi pak vysvětlila, že to je podle toho, jak se zadaří :D (občas se to podaří a občas ne tak úplně). Při sundávání hmoty to nebylo moc snadné, když máte zámečky na zubech. Představila jsem si, jak otisk sundá a v něm budou zachyceny některé moje zuby :D. To se naštěstí nekonalo. Takže to bych měla a ani to nebylo takové utrpení jako poprvé. Následovalo rychlé oškrábání zámečků a mezer mezi zuby od hmoty a už jsem si vyplachovala ten žlutozelený hnus z pusy. Pak jsem si uvědomila, jaký je to zvláštní pocit, nemít drát přes zámečky. Zase jsem na chvíli měla zuby volné... To hned poté skončilo. Dostala jsem opět na místo svůj původní drát- oblouk (tento už mi má vydržet na horních do konci léčby). A pak nové gumičky a původní pérka. Gumičky mají tentokrát jakousi perleťovou barvu. Nejsou to moje původní průhledné, ale bílé taky úplně nejsou. A opět to není řetízek, ale jednotlivé gumičky.

Následovalo nacpání separačních gumiček do mezer mezi zuby kolem dolních šestek. Opět to dalo doktorovi celkem zabrat, jelikož mám malé mezírky, kterými neprocpu ani ten nejmenší mezizubní kartáček. Po chvílích zápasení jsem nakonec měla gumičky mezi pětkami a šestkami a také mezi šestkami a sedmičkami. Tím to končilo. Zaplatila jsem 1900,- (separační gumičky, otisk a nákusná destička) a šla domů přetrpět prodloužený víkend. V příštím týdnu mě tedy čeká: fixy na spodní čelist a moje nová nákusná destička. Budu opět informovat o dalším průběhu, takže za týden nashledanou.

Vaše E_liška